Chmel
Chmel otáčivý
Chmel otáčivý (Humulus lupulus) je poměrně starou kulturní rostlinou. Na našem území rostl zřejmě od pradávna i divoce.
S planým chmelem se můžeme dnes setkat v teplejších krajích mírného pásu severní polokoule.
Chmel roste ve vlhkých křovinách u potoků a řek, na okrajích lesů, v lužních lesích apod.
Kulturním formám chmele se nejlépe daří v mírně kyselé půdě.
Chmel otáčivý je dvoudomá vytrvalá pravotočivá liána, která má silný svislý oddenek a mnoho podzemních výhonků. Listy ve střední části lodyhy jsou vstřícné, dlouze řapíkaté s tří až pětidílnou čepelí. Čepel listů je především na rubu drsná. Prašníkové květy jsou v řídkých vrcholičnatých latách, samčí v hustých svazečcích. Drogou je samičí plodní šištice. Na polích k tomu účelu určených, tzv. chmelnicích, se pěstují výhradně samičí rostliny. Samčí rostliny se odstraňují, neboť chmel po opylení ztrácí na jakosti. Sklízejí se chmelové šištice, což je samičí plodenství složené z plodních lupenů, ve kterých jsou lupulinové žlázky – lepkavý žlutý prášek.
Lupulin obsahuje hlavní účinné látky, jenž pivu dodávají tu správnou chuť. Jsou to chmelové hořčiny (humulon, lupulon, kolupulon, kohumulon, prehumulon), silice a terpenoidy (humulen, myrcen). Dále jsou v něm látky s estrogenními, sedativními a bakteriostatickými účinky, flavonoidy, třísloviny, purin a adenin. Obdobné látky obsahují i šištice. Nejvíce hořkých látek je v chmelu zhruba ve druhé polovině srpna, kdy se sklízí.
Chmel se kromě pivovarnictví používá také v potravinářství, farmacii a kosmetice. Mladé výhonky chmele se konzumují jako zelenina.
Semeno chmele se podávalo k vypuzení škrkavek. Šťáva z chmele se uplatňovala i zevně, např. se kapala do uší. Koupel v odvaru z chmele měla močopudné účinky. Na zapáchající nohy měl Mathioli jednoduchý recept: smíchal lupulin, kamenec a prášek z duběnek a ten sypal mezi prsty. Postižená osoba si současně měla vycpat obuv mechem nebo dubovým listím.
Samičí šištice se sbírají krátce předtím, než úplně dozrají a suší se při teplotě 40 °C. Lupulin se získává proséváním usušených šištic.
Chmel povzbuzuje chuť k jídlu a má močopudné vlastnosti. Vykazuje baktericidní účinky na zhruba 40 druhů choroboplodných bakterií.
Při výzkumech byl zjištěn jeho tlumivý vliv na mozkovou kůru a reflexní dráhy v prodloužené míše. Zpomaluje srdeční činnost a uvolňuje napětí hladkého svalstva střev. Podává se při nervovém podráždění a pocitu napětí s nespavostí. Hořčiny napomáhají vylučování žaludečních šťáv. Při plicní TBC umocňuje chmel účinek léků. Jeho diuretické vlastnosti se využívají i při potížích s prostatou.
* * * * * * *
Užívá se nálev asi z 0.5-2g šištic na šálek vody. Vzhledem k estrogenním účinkům se nedoporučují dávky vyšší než 10g.
Aby se umocnily uklidňující účinky chmele, kombinuje se s kozlíkem lékařským. Čerstvé chmelové šištice mohou někdy vyvolat podráždění kůže, popř. vyrážku. U některých citlivých osob se mohou při práci s chmelem objevit i záněty očí. Lupulon může vyvolat ospalost. Stárnutím se účinky chmele zhoršují, proto je třeba používat co nejčerstvější drogu. Lupulin by se měl přechovávat v temnu a bez přístupu vzduchu, jinak získá červenohnědou barvu a sýrovitý zápach.