Křen
Ve střední Evropě je pěstování křenu doloženo od 12.st. Za vlády Karla IV, ve 14.st., u nás došlo k počeštění odborné terminologie.
Kolektiv autorů pod vedením Bartoloměje z Chlumce, tzv. Klareta (†1379), vydal tři tematicky řazené latinsko-české veršované slovníky, z nichž je část věnována i rostlinné říši. Ve dvou z těchto slovníků je zaznamenán český název křen – chrzyen - v Bohemáři a chrzen v Glossáři.
Dnes se křen pěstuje po celém území Čech. Známé jsou např. odrůdy Malínský nebo Krenox.
Křen selský (Armoracia rusticana) je vytrvalá bylina s mohutným větveným kořenem, který má charakteristickou štiplavou chuť a vůni.
Právě kořen je žádanou pochutinou a využívá se i léčebně.
Listy křenu jsou řapíkaté, přízemní jsou 30-50 cm dlouhé, lodyžní kratší. Na lodyze, která dosahuje výšky přes 1 metr se v květnu až červnu objevuje květenství složené z četných hroznů. Korunní lístky květů jsou bílé.
Křen často zplaňuje. Roste především na březích vodních toků, v příkopech, vlhčích loukách apod.
K léčebným účelům se používá jen syrový kořen, protože sušený ztrácí podstatnou část svého účinku. Ostrá chuť a vůně křenu je způsobena hořčičnou silicí (allylisothiokyanát), která vzniká z glykosidu zvaného sinigrin až po rozrušení pletiv kořene (např. při strouhání). Tato silice se nachází především v kořenech, v malém množství i v listech křenu. Je dráždivá a má výrazné antiseptické vlastnosti, mj. inhibuje růst některých bakterií a virů.
Křen je dobrým zdrojem vitaminu C, ale po nastrouhání obsah tohoto vitaminu rychle klesá. Křen kromě toho obsahuje sacharidy, aminokyseliny, enzymy, pyridoxin, kyselinu listovou, vápník, hořčík, fosfor, draslík, sodík a železo.
Křen normalizuje střevní floru, podporuje trávení, zlepšuje metabolismus a má diuretické účinky. Mathioli ho podával k vypuzování ledvinových kamenů a písku.
Křen posiluje imunitu organismu, doporučuje se k prevenci i k léčbě nachlazení, kašle a chrapotu. V těchto případech se podává 3x denně lžička křenové šťávy. Křenovou šťávou smíchanou s vodou se kloktá při bolestech v krku. Používá se také k výplachům úst při zánětu v ústní dutině.
Zevně se aplikují křenové placky z rozstrouhaného kořene při zápalu plic, kašli, revmatických bolestech, bolestech zad apod.
Placka se musí zabalit do plátna. Je třeba k opatrnosti aby nedošlo k popálení kůže. Proto je vhodné místo, na které budeme placku přikládat, namazat předem vepřovým sádlem. Placka se nechává působit asi 15 minut, pokud však kůže pálí, odstraníme ji dříve.
Křen se nesmí podávat v případě zánětu žaludku, při gastritidách, vředech, kolitidách, nemocech jater, ledvin a močových cest.
* * * * * * *
Plněná křenová vejce
6 vajec, 4 lžíce strouhaného křenu, 100g sójové majonézy, mletá červená paprika, trocha soli, zelenina na ozdobení
Vejce uvaříme natvrdo, oloupeme a podélně rozpůlíme. Vyjmeme z nich žloutky a promícháme je s křenem a majonézou. Osolíme.
Pak touto směsí plníme půlky vajec, poprášíme mletou červenou paprikou a ozdobíme zeleninou.
* * *
Křenová pomazánka
3 lžíce křenu, 140g taveného sýra, 100ml jogurtu, 5 plátků šunky, sůl, chléb, pažitka a rajče na ozdobení
Důkladně promícháme sýr, jogurt a křen, až vznikne pomazánka, kterou podle osolíme. Mažeme ji na chléb, přidáme kousky šunky a rajčete (popř. jinou zeleninu). Posypeme pažitkou a podáváme.