Černohlávek
Černohlávek obecný (Prunella vulgaris)
Roste téměř po celé Evropě, mírné Asii a v severní Africe.
U nás je poměrně běžný na pastvinách, podél cest, sušších loukách, na rumištích, ve světlých lesích a na pasekách. Ve středověku byl považován za nejlepší prostředek k hojení ran.
Sbírá se nať v době květu od května do září. Při sběru je vhodné použít nůž, abychom nevytrhli bylinu i s kořeny. Suší se ve stínu, nebo umělým teplem do 40°C. Skladuje se v těsně uzavřených nádobách, nebo v tmavých lahvích se zabroušenou zátkou v suchu.
Má hojivé účinky na rány a zvyšování srážlivosti krve. Hojivě působí na rány též prášek z natě černohlávku, neboť kromě hojivého účinku působí dezinfekčně, zabraňuje hnisání a ránu čistí. Je to i vynikající prostředek na některé zánětlivé choroby kůže, zvláště v obličeji, kdy se pije vnitřně nálev a omývají se postižené místa těla. Působí blahodárně proti průjmu, ale i při problémech s prostatou, při žaludečních a střevních katarech, zánětech nosohltanu, proti angíně. Pomáhá též proti plísním, lupům, paradentóze a při hemeroidech. Jedinou nevýhodou je, že při dlouhodobém užívání může vzniknout úporná zácpa.
Nálev připravíme z 1 vrchovaté polévkové lžíce drogy, kterou spaříme 350 ml vařící vody, 10 minut louhujeme a scedíme. Mírně teplý nálev se popíjí 3 x denně před jídlem, případně se užívá ke kloktání, vyplachování či omývání.