Kmín
Kmín kořenný (Carum carvi)
Původem je z Přední Asie. Divoce roste na lukách, mezích a pastvinách.
Pro potřeby farmaceutické i potravinářské se dnes pěstuje jako kulturní plodina.
Ve středověku se věřilo, že rostlina zahání svojí vůní zlé duchy neboť je jim nepříjemná a proto jí chránili sebe i svá zvířata před kouzly a čárami.
Sbírají se plody druhým rokem, většinou koncem června a v červenci, kdy okolíky a plody začínají hnědnout. Pokosené rostliny se svazují do snopků a když na poli dozrají a proschnou, mlátí se. Po výmlatu se dosouší v sušárně teplotou do 40°C a čistí se.
Užívá se pro povzbuzení činnosti žaludku a střev, odstraňuje nechutenství i nadměrnou plynatost a potlačuje křeče hladkého svalstva. Významný je též jeho bakteriostatický účinek a působení proti vnitřním parazitům. Při onemocnění dýchacích cest podporuje vykašlávání, zvyšuje též tvorbu mléka. Podává se nejčastěji formou nálevu, někdy i odvaru. Kmín lze užívat i drcený v množství 3 x denně 1 g. Zevně se přidává do prokrvujících mazání při revmatických a ischiatických bolestech. Dle některých bylinářů účinně hubí zákožku svrabovou, štěnice a vši a používá se i proti plísňovým onemocněním a mykózám.
♦Nálev: 2 lžičky čerstvě rozmačkaných plodů přelijeme šálkem vařící vody, 10 minut louhujeme a scedíme. Pije se 2-3 x denně šálek.
♦Odvar: 2 lžičky drceného kmínu na 250 ml vody. Mírně povaříme a 15 minut louhujeme. Pije se chladný 1-2 šálky denně. Může se použít též odvar v mléce.