Kuklík
Kuklík městský (Geum urbanum)
Kuklík je domovem v celé Evropě. Je to hojně se vyskytující plevel rostoucí v okolí sídlišť, na mezích, na pokrajích lesů, na vlhkých loukách, u plotů, na rumištích a na návsích.
Staří Řekové jej používali proti prsním chorobám. Ve starých herbářích byl nazýván bílý benedikt.
Kořen sbíráme v únoru a březnu nebo od září do listopadu. Vykopáváme jej motyčkou, očistíme od vedlejších kořínků, odřízneme kořenový krček a opláchneme vodou. Poté sušíme ve stínu za dobrého přístupu vzduchu ve vrstvě do 5 cm. Při sušení umělým teplem max. 35°C. Drogu skladujeme v papírových nebo jutových pytlích a častěji kontrolujeme, neboť snadno plesniví.
Droga se používá při poruchách trávení, žaludečních křečích, průjmech a jako prostředek zastavující krvácení. Jako kloktadlo k dezinfekci dutin ústní, při zanícených dásních, k upevnění viklavých zubů. Dává se též do koupelí při hemoroidech a některých kožních vyrážkách.
Vnitřně se užívá buď prášek 3 x denně 2-3 lžičky nebo odvar. Někdy se také užívá kořen k osvěžení dechu, neboť má aroma připomínající hřebíček.
♦Odvar: 2 čajové lžičky drobně řezaného kořene dáme do šálku vody a vaříme 3 minut. Po 10 minutách louhování scedíme a pijeme ráno a večer.
♦Víno: 50 g kořene kuklíku dáme do 500 ml stolního vína a dobře uzavřené necháme 10 dní macerovat. Potom se roztok přecedí a pije se ráno a večer.
Mladé, na jaře sbírané, listy se používají jako salát nebo po uvaření ve vodě jako zelenina.
Vedlejší účinky: ačkoliv nemá droga žádné závažnější kontraindikace, není vhodná k dlouhodobému užívání.