Lžičník
Lžičník evropský (Cochlearia officinalis)
Chladnomilná severská bylina pěstovaná u nás dříve jako vynikající, nenáročná, salátová bylina, které vyhovuje takřka každá půda, pokud není příliš suchá.
Drogou je nať, která se sbírá nejlépe na jaře. Obsahuje silici, glykosid glykocochlearin, minerální soli, třísloviny, hořčiny, pryskyřici, bílkoviny a další látky. Kvůli mimořádně vysokému obsahu vitaminu C se využívala jako prostředek proti kurdějím. Působí také protirevmaticky a tlumí zánětlivé procesy v průduškách a plicích.
Ze lžičníku se využívají především čerstvé listy, ze kterých se připravuje salát. Prospěšná je také šťáva, jenž se získává v době vegetace a užívá se 3-4 x denně 20-30 ml. Obvykle se přidává do mrkvové šťávy či do dalších zeleninových nebo ovocných šťáv.
Nejsou známé žádné kontraindikace.
♣♣♣
♦Čaj se dříve užíval pro podporu činnosti jater a žlučníku, při potížích s vylučováním odpadních látek ledvinami apod. 2 čajové lžičky zalijeme 250 ml vroucí vody, necháme 5 minut luhovat, poté scedíme a pijeme 3 x denně po jídle.
♦Čerstvá šťáva smíchaná s trochou šťávy z citronu nebo dřišťálu se užívala při žlučníkových kamenech. Pro tyto účely se šťáva také zavařovala nebo sterilizovala.
Podle LŽIČNÍK EVROPSKÝ in Receptář 2 / 2018, str. 79 připravil Brumla