Oman
Oman pravý (Inula helenium)
Původem je ze střední Asie.
U nás se v přírodě vyskytuje poměrně vzácně na velkých loukách, v lesích a pobřežních křovinách.
Pro farmaceutické účely se pěstuje v polních kulturách.
Dříve se doporučovalo nosit rostlinu při sobě, neboť se věřilo, že přitahuje lásku.
Kouř z omanu prý přináší radost.
Řekové a Římané je považovali za všelék.
Kořeny se sbírají v září až říjnu z 2 - 3 letých pěstovaných rostlin. Rychle se omyjí, silnější kořeny se napříč rozříznou a ve stínu suší. Umělá teplota nesmí překročit 40°C. Droga se přechovává v dobře uzavřených nádobách, neboť bývá často napadána skladištními škůdci.
Droga působí proti zánětům močových cest, žaludku a střev, horních cest dýchacích, při chrapotu, kašli, zánětu průdušek a jako lék žlučopudný a žlučotvorný.
Používá se jako kardiosedativum při bušení srdce, bolestech hlavy, a při ischiasu formou obkladů.
Droga je doporučována i jako antidiabetikum a při hrozícím potratu, kdy je podávám práškovaný kořen - 1/2 lžičky se dvěma lžičkami medu 1 x denně.
Zevně se doporučuje k dezinfekci úst, na obtížně se hojící rány a proti kožním vyrážkám.
♦Nálev: 1 polévkovou lžíci suchého kořene přelijeme 500 ml vroucí vody a pod pokličkou necháme 20 minut louhovat, poté scedíme. Užívá se 2-3 x denně po 3 lžících, vždy před jídlem.
♦Prášek. Usušený omanový kořen jemně rozemeleme a přesejeme přes síto na mouku. Užívá se 2-3 x denně na špičku nože při zánětech průdušek se silným zahleněním, při kašli k povzbuzení chuti k jídlu a výměny látkové.
♦Tinktura: 50 g drobně řezaného kořene naložíme do 500 ml 50% lihu nebo nějakého destilátu a 14 dní macerujeme. Poté přefiltrujeme. Užíváme 10 - 20 kapek 3 x denně při chorobách jater, žlučníku a zažívacích poruchách.
♦Víno: 30 g drobně řezaného kořene omanu a 15 g drobně řezané pomerančové kůry přelijeme 1 l bílého vína. Pět dní necháme macerovat a potom scedíme. Užívá se 3 x denně malá sklenka omanového vína při katarech průdušek k usnadnění odkašlávání hlenu.