Paprika
Paprika roční (Capsicum anuum)
Pochází z Mexika. Dnes se pěstuje prakticky na celém světě.
Papriky byly dovezeny do Evropy zhruba před 500 roky, do Španělska. Ze Španělska se rozšířily do celé Evropy.
Pro lékařské účely se sbírají ostře pálivé plody po zčervenání, tj. od srpna do září. Suší se přirozeným teplem, nejlépe navlečené na šňůrách. Lze je sušit i v sušárně do max. 35°C. Po usušení se rozemele na prášek a uchovává se v plechovkách nebo v hustých plátěných pytlích po dobu nejvíce 1 roku.
Vnitřně se droga podává formou prášku 3 x denně 0.1 g pro povzbuzení krevního oběhu a dýchání.
Působí močopudně, tiší trávicí potíže, zvyšuje žaludeční sekreci, povzbuzuje střevní peristaltiku, působí žlučopudně.
Zevně působí na kůži silně dráždivě a může způsobit i místní záněty. Proto se užívá k přípravě mazání, náplastí a mastí při revmatických chorobách, dně apod.
Papriky se používá i v kuchyni, od sladké až po opravdu ostré, od růžové po tmavočervenou. Přidává se do polévek, omáček, gulášů, dušených mas, zeleninových, masových a rybích pokrmů, k okořenění uzenin atd.
Vedlejší účinky: při nadměrném požití hrozí nebezpečí podráždění trávicího ústrojí.
Může vyvolat gastroenteritidu a poškození jater.
Neužívat v těhotenství a během kojení.
U některých lidí s citlivou pokožkou mohou naskočit puchýřky.
Při manipulaci s čerstvými paprikami nedotýkat se očí ani různých poranění.
Kontraindikací jsou žaludeční vředy.