Podběl
Podběl lékařský (Tussilago farfaro)
Zlatožluté květy podbělu lékařského (správně květní úbory) se objevují hromadně na mokrých volných půdách, kolem potoků, v příkopech a na vlhčích úhorech již začátkem března. Poskytují významnou pastvu včelám po zimě, protože obsahují dostatek pylu a nektaru. Po odkvětu rostlina vytváří velké, hlavně na spodku běloplstnaté listy. Pro léčivé účely se sbírají jak květy, tak i listy.
Dnešní lékařství oceňuje podběl jako velmi účinné podpůrné léčivo bez jakýchkoli vedlejších účinků, vhodné zejména při léčbě horních cest dýchacích. Jak květy, tak i listy se považují za drogy slizové. Užívají se ke zmírnění kašle a k usnadnění vykašlávání, při nachlazení.
Jsou hlavní součástí tzv. prsních čajových směsí.
V lidovém léčitelství se podběl užívá při chorobách dýchacího ústrojí, rýmě, kašli, chrapotu a chřipce, případně zevně na kožní záněty, bércové vředy apod.
Užití má i v kosmetické praxi jako přísada do tišících koupelí a masek.
♦Nálev. 1 polévková lžíce řezané drogy na 500 ml vody. V nálevu se vytváří sliz, který umožní odchod hlenů. Užívá se při nachlazení, onemocněních horních cest dýchacích a při bronchiálním astmatu.