Pohanka
Pohanka obecná (Fagopyrum esculentum)
Její pravlastí jsou jižní svahy Himálaje.
U nás se pěstuje jednak jako hodnotná píce a jednak jako potravina.
Roste velmi rychle a již 3 týdny po zasetí ji můžeme sklízet.
K nám se dostala na přelomu 14. a 15. století a sloužila hlavně jako potravina chudých.
V přírodním léčitelství se využívá hlavně nať, která se suší při teplotě do 35°C umělým teplem nebo na stinném místě za dobrého přístupu vzduchu.
Semena se vyžívají hlavně v kuchyni neboť loupáním ztrácejí převážnou část hodnotných látek, důležitých pro léčebné účely, které zůstávají ve slupkách.
I když se pohanka používala hlavně jako potravina, tak postupně se uplatňovala i její léčebná hodnota spočívající v příznivém vlivu na játra, trávicí ústrojí, pohlavní žlázy a kardiovaskulární systém. Významnou roli zde hraje obsah vitaminu P neboli rutinu, který udržuje pevné a pružné cévy, zamezuje tvorbě krevních sraženin, které ucpávají cévy a spolu s vitaminem C, který stimuluje. Jeho účinek působí proti arterioskleróze, vysokém krevním tlaku, narušení sliznic atd. Proto se podává při křečových žilách, bércových vředech, hemoroidech, při poruchách prokrvení končetin, při náhlých příhodách mozkových apod..
♦Nálev: 1 čajová lžička sušené květové natě se přelije šálkem vařící vody, pod pokličkou se 10 minut louhuje a scedí. Podávají se 3 šálky denně.
♦Slupky: získané po vyloupání semen rozemeleme na prášek a užíváme 3 x denně před jídlem 1/2 čajové lžičky a zapíjíme čajem.
Vedlejší účinky: vysoké dávky pohankových listů pro svůj obsah furokumarinů zvyšují citlivost pokožky na sluneční záření. To ovšem platí zejména u pohanky jakožto krmiva.