Proskurník
Proskurník lékařský (Althaea officinalis)
Pochází ze Středomoří, v Evropě už zplaněl.
U nás roste jen v nejteplejších oblastech a na slaných loukách.
K farmaceutickým účelům se pěstuje.
Nejchudší lidé vařili na venkově z proskurníku šlemovitý pokrm, který je mnohdy zachránil před hladem.
Římané jej považovali za vybranou pochoutku a jeho sladké šťavnaté kořeny jsou prý velice chutné osmažené s cibulkou na másle.
Kořeny se vyrývají ve druhém roce na podzim. Nejslabší se vyřadí, střední se ponechají s kořenovou kůrou, silné kořeny oškrábeme, rozčtvrtíme a sušíme rychle při teplotě do 40°C. Nesprávně usušený kořen se časem zbarvuje žlutohnědě, plesniví a chutná odporně.
Listy se sbírají v červnu a srpnu před počátkem květu. Sklízejí se postupně, aby se rostlina příliš neoslabovala. Nesmějí se sbírat listy nažloutlé a napadené slézovou rzí.
Květ se sbírá krátce před rozvinutím.
Listy a květy sušíme ve stínu. Droga se přechovává v papírových pytlích s polyetylénovou vložkou, neboť snadno vlhne a plesniví. Hrozí i napadení skladištními škůdci.
Zahrádkáři si mohou proskurník vypěstovat pro vlastní potřebu sami. Vyžaduje lehčí půdu s dostatkem živin a podzemní vláhou. Semena se vysévají v březnu a dubnu do řádků širokých 60cm, jednotí se na vzdálenost 30 - 40cm.
Proskurník lze pěstovat i z odřezků (z hlavních kořenů), které na jaře oddělíme hladkým řezem a vysazujeme do sponu 60x30cm do vlhké půdy tak, aby horní část výhonku byla asi 1-2cm nad zemí.
Proskurník se nesmí pěstovat na stejném místě dříve než za 6 let, jinak je napadán škůdci.
Droga se nejčastěji používá samotná nebo jako součást prsních čajových směsí při chorobách cest dýchacích (kašel, černý kašel, katar dýchacích cest, bronchiální astma atd.). Dále se užívá při onemocnění močových cest, střev a při průjmu.
Zevně se užívá ke kloktání při zánětech dutiny ústní a mandlí.
Proskurníkový nálev je dobrý k omývání pokožky nebo do vlažných tišících koupelí při některých druzích ekzémů. Formou obkladů se aplikuje na vřídky, karbunkly a křečové žíly.
♦Bonbony ibiškové (proskurníkové): 400 g medu, 100 g želatiny, 20 - 30 g proskurníkového kořínku. Med a želatinu rozpustíme v nádobě, každé zvlášť. V další vaříme proskurníkový kořínek (do zhoustnutí odvaru). Želatinu a proskurníkový odvar (teplé) přecedíme do medu a dobře promícháme. Hmotu lijeme na mělké talíře předem ,,vymazané" stolním olejem a necháme, nejlépe přes noc, stát než ztuhne tak, aby z ní šli krájet kostičky. Necháme úplně ztuhnout a uchováváme v plechové krabičce.
♦Čaj z kořene: 4 lžičky drobně řezaného sušeného kořene zalijeme 2 sklenkami studené vody a necháme přes noc macerovat. Ráno přecedíme, přihřejeme a přes den po doušcích popíjíme.
♦Čaj z listu: 2 lžíce řezaných sušených listů přelijeme 2 sklenkami vařící vody a necháme 10 minut louhovat. Přecedíme a pijeme během dne teplý po doušcích.
♦Nálev (k omývání): 100 g kořene přelijeme 1 l vlažné vody a necháme asi 1 hodinu louhovat. Poté přecedíme.