Vrbovka
Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum)
Bylina rostoucí takřka na celém světě.
U nás se vyskytuje více druhů vrbovek. Téměř všechny jsou účinné, výjimku tvoří jen vrbovka chlupatá
(E. hirsutum), která má větší květy a je statnější.
Svého vrcholu dosáhla v 16. a 17. století, poté upadla v zapomnění. Znovu ji „objevila” rakouská bylinkářka Maria Treben.
Od června do srpna se sbírá kvetoucí nať, cca 20cm nad zemí, aby rostlina mohla znovu obrazit a nebyla vyhubena. Suší se ve stínu za dobrého přístupu vzduchu nebo umělým teplem do 40 °C.
Maria Treben ji nazývá zázračnou bylinou při léčení zbytnění prostaty, ať již se jedná o stařecké zbytnění nebo chronický prostatismus či zánět prostaty.
Kromě prostaty má blahodárný vliv na celý urogenitální systém, tj. močové cesty, ledviny i močový měchýř. Aplikuje se jako nálev, nejlépe z čerstvé natě, která je účinnější než droga sušená.
Lze ji užívat dlouhodobě, jelikož nemá žádné vedlejší účinky.
♦Čaj dr. Stejskala při onemocnění slinivky: 40 g natě vrbovky, 20 g listu břízy, 20 g pupenů olše nebo topolu černého a 20 g natě řebříčku. To vše se přelije 250 ml vroucí vody a nechá se 15 minut louhovat. Pak se scedí a pije se 2 x denně, ráno na lačno a půl hodiny před večeří.
♦Nálev: 1 polévková lžíce čerstvé nebo sušené drobně řezané natě se připraví a užívá stejným způsobem jako čaj.