Václavka obecná
Václavka obecná (Armillaria mellea)
Roste v našich lesích od konce srpna do konce října, nejhojněji pak kolem svátku sv. Václava (28.9).
Je to parazit, kterého nejčastěji najdeme v listnatých či smíšených lesích na živých kmenech nebo na pařezech stromů. Roste obvykle v bohatých trsech medové až okrové barvy. Klobouk václavky je až 12 cm široký. Může být pokrytý jemnými šupinkami. Noha je delší, s prstencem, ke konci zúžená. Má příjemnou kořenitou vůni.
Václavka je za syrova jedovatá, vyžaduje tedy důkladnou tepelnou přípravu!
Složení
100g čerstvých václavek obsahuje max.3 g bílkovin, 8 g cukru a 0,5 g tuku. Oproti jiným houbám neobsahuje větší množství minerálních látek. Za zmínku stojí jen vyšší obsah fosforu a draslíku.
Použití v alternativní medicíně
Pravidelné užívání václavky je prevencí pálení žáhy. Zabraňuje vysušování pokožky a působí proti bolestem zad. Kromě toho je preventivním lékem proti onemocnění očí (šeroslepost) a zlepšuje srdeční činnost a prokrvení končetin i mozku.
Uplatnění našla i v klasické medicíně - látka získávána z václavek působí proti stafylokokům a pneumokokům.
Odvar z václavek
50 g čerstvých václavek (nebo 5 g sušených) pokrájíme na menší kousky, zalijeme 0,5 l vody a necháme přes noc stát. Druhý den vše 2 hodiny vaříme na mírném ohni. Odvar přecedíme a necháme odstát v chladném tmavém místě. Pijeme1 šálek odvaru každý den večer. Chuť můžeme vylepšit např. ovocným sirupem.
--------------------
Podle speciálu Regenerace „Léčivé houby od jara do zimy” z roku 2012 zpracoval Brumla.